5. kapitola 1/2

9. listopadu 2006 v 18:28 | Jarwis |  Harry Poter na Midkenii
Tak tady máte první část 5 kapitoly. Pište komentáře

Tajemství

Následujícího jitra byl kamenný pahorek pryč. Vojáci v černém dostali rozkaz jej rozebrat a třicet mužů si s hromadou kamení poradilo velice rychle. Harryho a ostatní odvedl kaprál Foster do jiné části tábora.
Pak se před ně postavil: "Umí někdo z vás zasranejch prasáckejch zmetků bojovat s mečem?"
Muži si vyměnili pohledy, ale nikdo neodpověděl. Během několika hodin poté, co dorazili do tábora, se naučili, že pokud jim seržant de Loungville nebo kaprál Foster položí otázku, měli by si na ni připravit uspokojivou odpověď dřív, než otevřou ústa.
"Hned sem si to myslel," řekl Foster. "Je to jednoduchý sejmout chlapa zezadu klackem v zapadlý uličce, co Prcku?" Usmál se, ale v jeho výrazu nebylo ani stopy po veselí.
Vykročil podél řady. "Nebo vrazit kudlu chlapovi do zad, když leží ožralej v hospodě, co, Luisi?"
Když došel k Erikovi, řekl: "Nebo někoho podržet zezadu, zatímco mu ten tvůj miláček s ksichtem jako krysa vráží nůž mezi žebra."
De Loungville měl drsnou povahu a byl to tyran, ale nezdálo se, že by ho jeho práce nějak obzvlášť bavila. Na druhou stranu kaprál Foster se v urážení vězňů přímo vyžíval. Druhý den jejich pobytu neudržel Luis při Fosterových urážkách nervy na uzdě a musel přetrpět ponižující bití od zkušeného vojáka před všemi muži v táboře. Muži v černém se během celé procedury smáli.
Teď k nim přišli dva vojáci, každý se třemi meči v rukou. "Fajn," řekl Foster, "tihle dva chlapi a já vám o používání těchhle zbraní něco ukážeme, abyste si náhodou neublížili, až se vám jednoho dne nějakej dostane do ruky." Vytasil vlastní meč a řekl: "Už si usekli nohu i lepší chlapi než vy."
Vojáci rozdali meče mezi muže. Harry ten svůj neohrabaně pozvedl. Byl těžší než vypadal. "Dávejte pozor," přikázal Foster. "Bude na tom záležet, jak dlouho tady budete ještě smrdět."
A tak začal týden naplněný intenzivním výcvikem boje. Půlku dne stáli na dvoře a bušili do sebe dřevěnými cvičnými meči, dokud nebyli do jednoho pokryti černomodrými podlitinami. Po obědě pak byli odvedeni do části tábora, kde se nacházely stáje.
"Kdo umí jezdit na koni?" zeptal se de Loungville.
Ruce zvedli Erik a Luis. Štolbové jim přivedli dva koně a de Loungville nařídil: "Vylezte na ně a ukažte, co umíte."
Luis rychle vyskočil do sedla, ale Erik se prošel kolem koně a prohlédl si ho.
De Loungville vrčel: "To čekáš, až tě pozve nahoru, nebo co, von Darkmoor?"
Erik ignoroval jeho posměšek a prohlásil: "To zvíře není zdravé."
"Cože?" zeptal se de Loungville. "Mně teda rozhodně zdravý připadá."
"Kulhá na levou zadní." Harry sledoval Erika, jak se sklonil, dlaní přejel koni po levé zadní noze a valach ji poslušně zvedl. Viděl jak Erik sáhl k pasu a smutně se usmál. "Starý zvyk." Zvedl oči. Jeden ze štolbů mu beze slova podal špičák na kopyta, kterým Erik Zašťoral v kopytu. Harry, který stál několik metrů od něho, cítil hnilobný zápach.
Zvedl kopyto a prohlédl je. "Mohla by to být hniloba kopyta. Ale to by nezchroml, dokud by kopyto neuhnilo, takže tady musí být ještě něco." Erik zašťoural špičákem ve střelce kopyta a kůň frkl a pokusil se odskočit. "Drž!" okřikl ho Erik a plácl ho po zadku - spíš jako varování, než aby ho potrestal. Kůň nejspíš vycítil, že se mu věnuje někdo, kdo ví, co dělá, a uklidnil se, i když se očividně příliš příjemně necítil. "Má tam kámen, sice malý, ale hluboko." Vyšťouchl jej ven a za ostrým kamínkem se vyvalila krev a hnis. "Když se ta noha bude několikrát denně máčet v horké slané vodě, mělo by to pomoct. Jen ji bude třeba balit do teplého obkladu, aby se znovu nezanítila." Pustil nohu. "Někdo se tady o ty koně pořádně nestará, seržante."
De Loungville slíbil: "Někdo taky odjede hned zejtra ráno první lodí zpátky do shamatskejch kasáren, jestli dneska večer najdu dalšího chromýho koně, sakra!" Na jednoho ze štolbů zařval: "Přiveď jinýho koně!"
De Loungville si chvilku mnul bradu a pak tiše řekl: "Vrať se zpátky do řady."
Zatímco čekali, až štolba přivede dalšího koně, řekl de Loungville: "Ukaž, jak dokážeš přejet tenhle dvůr klusem, de Savono!"
Luis popohnal koně. Harry se snažil trochu okoukat, jak se na koni aspoň sedí.
V průběhu odpoledne se na koňském hřbetě postupně vystřídali všichni. Harry se snažil na něm udržet. Po nějaké době, kdy mu taky poradili, jak se jezdí. Dokázal se na něm udržet. Hůře na tom byl Prcek, ten se v sedle moc neudržel. Šo Pimu to šlo hned na poprvé a Rup na tom byl asi stejně jako Harry. Večer, když už byli ve stanu, boleli všechny, svali o kterých nevěděli, že je mají. Luis i Erik se jim smáli.
Během prvních tří dnů po setkání s Calisem trávili Harry a ostatních pět vězňů většinu času intenzivním výcvikem se zbraněmi a přinejmenším dvě hodiny denně na koňském hřbetě.Harry už si začínal docela zvykat na používání meče. Jediný kdo byl lepší než on byl Luis.
Nikdo se na to přímo nezeptal, ale všem bylo jasné, že se jim dostává výcviku pro přímý boj a že na jejich schopnosti dokázat něco de Loungvilleovi závisí jejich další přežití. Nikdo se nezmiňoval o Calisově větě, že každý, kdo nebude spolehlivý, má být okamžitě oběšen.
Nikdo také nerozebíral, jak se pozná jejich spolehlivost po pouhých dvou týdnech výcviku.
Postupem týdne se začaly ukazovat silné a slabé stránky každého z nich. Prcek si věděl rady, dokud měl jasné rozkazy, ale když před ním vyvstal nečekaný problém, byl dost nerozhodný. Rup byl odvážný, hodně riskoval a v polovině případů byl za svou odvahu odměněn modřinami.
Luis de Savona byl vynikající šermíř - třebaže tvrdil, že přednost dává práci s dýkou - a slušný jezdec, ale jeho slabým místem byla jeho hrdost. Nedokázal odmítnout žádnou výzvu.
Šo Pi byl od přírody nadaný a nic se mu nemuselo vysvětlovat dvakrát. Jízdu na koni zvládal bez viditelné námahy a meč používal obstojně už několik hodin poté, co jej poprvé vzal do ruky. Když se ovšem rozzuřil Šo Pi, ovládal svůj hněv způsobem, který Harryho přiměl pokládat ho za nejnebezpečnějšího muže v celé skupině.
Po pěti dnech od schůzky s Calisem se výcvik v táboře změnil. Šest vězňů dostalo doprovod stejného počtu mužů v černém a všech dvanáct odešlo do jiné části tábora, kde čekali dva vojáci v hnědých a zlatých tabardech vévodství Crydee. Harry to poznal, protože se snažil o tomto světě zjistit co nejvíc. Nevěděl jestli mu věří, že je z jiného světa, ale rozhodně se s ostatními pěti docela spřátelil. Na zemi před nimi ležely podivně vyhlížející předměty; některé z nich vypadaly jako zbraně, smysl jiných zůstával vězňům záhadou.
Oba vojáci, kapitán a seržant, je začali o těchto podivných zbraních poučovat a předváděli jim, co která z nich dokáže. Když ukázka skončila, byli odvedeni zase jinam, kde je muž - ukázalo se, že jde o Dalova kněze - seznámil se základními postupy při ošetřování ran.
Koncem dne už si dokázal Harry docela dobře představit, v čem bude jejich úkol spočívat: půjdou do války. Ale podle nevyslovené naléhavosti, s níž je dnes všichni školili, půjdou do války připraveni jen velmi nedostatečně.
Harryho probudil dusot koňských kopyt. Vstal z kavalce a přešel ke chlopni stanu, která sloužila jako vchod. Vyhlédl ven a spatřil rotu Královských krondorských kopiníků, která právě zastavovala uprostřed tábora. Podíval se na východní oblohu a všiml si, že už začíná jasnět. Zbývala jim ještě asi hodina spánku.
Začal se otáčet zpátky ke kavalci, ale najednou něco zaujalo jeho pozornost. Chvíli na to hleděl, ale nepoznával to a pak mu to došlo. Díval se, dokud si nebyl jist tím, co vidí, Miranda právě přijela do tábora.
Harry se otočil, přikrčil se, aby ho neviděli strážní, kteří se procházeli na palisádách podél obvodové zdi. Už věděl s naprostou jistotou, že ti vojáci tam nejsou proto, aby jeho a ostatní zadržovali v táboře, ale proto, aby cizím lidem zabránili přiblížit se k němu.
Dostal se k zadní stěně budovy, kterou Erik pokládal za důstojnickou ubikaci; přinejmenším právě tam každý večer odcházel de Loungville a zdálo se, že tam přebývá i Calis. Krčil se k zemi a snažili se držet z dohledu kopiníků, kteří otočili koně a vyrazili zpátky k bráně. Erik je chvíli pozoroval a pak si uvědomil, že neodjíždějí pryč, ale jen se mírně vzdalují od budovy.
Pak doběhl k oknu, umístěnému vysoko ve stěně, a přikrčili se pod ním. Nesly se z něj slabé hlasy. Přešel k dalšímu oknu. Tam mohl už zaslechnout o něco lépe, o čem se uvnitř mluví.
"... musím být pryč, než se tábor probudí. Každý muž, který tu je, mě přinejmenším jednou viděl. Nebylo by k ničemu, kdyby mě tu někdo odhalil. Vyvolalo by to zbytečně mnoho otázek."
Odpověděl mužský hlas - Harrymu připadal, že Calisův: "Souhlasím. Muselo tě sem přivést něco opravdu naléhavého. Co se stalo?"
"Nicholas dostal zprávu od Věštkyně z Aalu. Začala splývat se svým nejstarším společníkem a letos v létě bude zplozena další Věštkyně."
Calis chvíli mlčel a pak řekl: "Vím toho o Kameni života tolik co ostatní lidé na zemi kromě těch, kteří jej viděli v Sethanonu. Nevím ale, jak mám rozumět významu toho, co říkáš."
Miranda se zasmála a Harry si uvědomil, jak smutně ten zvuk zněl. "Vypadá to tak, že vyrážíme na tuhle nebezpečnou akci právě ve chvíli, kdy Věštkyně zahajuje proces splývání, porodu a smrti, který bude trvat skoro pět let. Jinými slovy - pravě teď, kdy se snažíme odhalit největší nebezpečí, které hrozí Kameni života, bude Věštkyně splývat, rodit svou nástupkyni, a zemře. Jejích vizí se nám nebude dostávat nejméně pětadvacet let, dokud její dcera nedosáhne dospělosti."
Calis řekl: "O Starých z Aalu toho moc nevím, kromě legend, které kolují mezi lidmi. Ale připadá mi, že tě tohle splývání překvapilo, že?"
Miranda zamumlala něco, čemu Harry nerozuměl, pak řekla: "... bude to asi spojeno s tím, že má omezené vidění vlastní budoucnosti. Přerod, který každé tisíciletí omezuje schopnosti Věštkyně na dvacet pět let, je z jejího úhlu pohledu jen malou nepříjemností, ale pro nás určitě přichází v nanejvýš nevhodné chvíli."
"Nicholas má v úmyslu zrušit naše plány?"
"Nevím," řekla Miranda. "Nedokážu v něm číst tak jako v jeho otci. V mnoha ohledech je úplně stejný jako on, a přesto je jiný. Dřív jsem se s ním setkala jen dvakrát a nepochybuji o tom, že by mi nedůvěřoval, kdybyste se s Jamesem za mě nepřimluvili."
"Přesvědčila jsi nás o své upřímnosti a odhodláni zastavit nepřítele, i když jsi tak zatraceně tajnůstkářská, pokud jde o tebe samotnou." Na okamžik se odmlčel. "Co z tohohle všeho plyne?"
"Znamená to, že budeme muset vyrazit daleko dřív, než jsme si mysleli. Znamená to, že budeš muset začít od zítřka rušit tenhle tábor a připravit lodě k odplutí už na příští týden."
Calis chvíli mlčel. Pak řekl: "Mám tady šest mužů, kteří nemají skoro žádný výcvik, a i tak je tady jen asi polovina lidí, které potřebujeme. Nemůžu se spoléhat na žoldnéře. Když jsem tuhle chybu udělal posledně, zemřelo příliš mnoho dobrých lidí. Potřebuji - " Odmlčel se. "Však ty tyhle argumenty znáš. Říkali jsme o nich s Bobbym Aruthovi už před třemi lety. Pokud budeme muset vyrazit jen se šestatřiceti muži, tak si těch posledních šest vezmu v příštích devíti dnech pěkně do parády. Osobně je raději oběsím než abych jim dovolil stát se slabým článkem v řetězu, ale rád bych jim poskytl ještě trochu času na to, aby ukázali, co v nich je."
Miranda promluvila trochu podrážděně: "Dala jsem si pořádnou práci s tím, abych ty muže vybrala, Calisi. Myslím, že každého z nich docela dobře znám. Podle mě jediný, který může selhat je de Savona. Ostatní udělají, co po nich budeme chtít."
"Mohou selhat," opakoval Calis. "V tom je ten problém. Ty si to myslíš. Kdybych věděl, že se zlomí, tak je pověsím ještě dneska. Kdybych věděl, že vydrží, vyplujeme hned zítra. Ale jestli se rozhodneme špatně a jeden z nich selže ve špatnou chvíli..."
"Nic není jisté."
Následovalo suché uchechtnutí a Calis řekl: "Obávám se, že spolupráce s Věštkyní nám dala něco jako falešnou jistotu. Tuhle věc můžeme přežít jen tehdy, když se vrátíme k předpokladu, že nic není jasné dřív, než k tomu dojde."
"Odcházím. Pokud trváš na tom, že se tu zdržíš dalších devět dní, budiž, ale Nicholas naléhá, abychom vyrazili co nejdřív. Už jsme chytili dva agenty. Oni vědí, že se k něčemu chystáme."
"Jsou mrtví?"
"Teď už ano. Gamina si oba přečetla dřív, než zemřeli; nezjistila skoro nic, co bychom už dřív nevěděli, ale je jasné, že se hadi blíži k tomuhle táboru. Poslední rok jsi za sebou skvěle zametal všechny stopy, ale oni teď vědí, že nedaleko Krondoru se děje něco zvláštního. Další skupina špehů, kterou pošlou, už nebude čmuchat kolem paláce, ale bude pročesávat lesy a hledat tábor. Jakmile zjistí, že jsme tady -"
"Udělali jsme veškerá bezpečnostní opatření."
"Někdo, kdo nakládá vůz s hovězím, se podřekne v hospodě. Někdo v paláci nechá na stole seznam vězňů a na okamžik odejde. Chvilku to možná bude trvat, ale nejpozději do roka budou hadi vědět nejen to, kde tenhle tábor leží, ale budou znát i jména všech mužů, kteří tady jsou."
"Co mám dělat s tím Potterem, je poměrně slabý, i když v šermu je celkem dobrý. Ale to jeho tajemství mě znervózňuje. Nevím jestli nesklame."
"Potter vám tajemství prozradí, aby jste věděli co od něho čekat, nejpozději na lodi. Hlavně mu vemte zabavené věci a dejte mu je až o ně požádá."
Calis chvíli mlčel a pak zamumlal něco, čemu Harry nerozuměl. Najednou se ozval zvuk, jak někdo otevřel a zavřel dveře, a Harry vyrazil zpátky. Vrátil se do stanu stejnou cestou, jakou přišel. Když dorazil ke kavalcům, Harry zůstal chvilku sedět, aby se mu uklidnil dech, a pak probudil Prcka. "Ticho. Vzbuď ostatní."
Když byli vzhůru i Luis, Billy a Šo Pi, zeptal se jich: "Potkali jste se nějakou dobu předtím, než vás chytili, se ženou jménem Miranda?"
Všichni čtyři si vyměnili zamyšlené pohledy a Šo Pi promluvil první. "Měla tmavé vlasy a pronikavé zelené oči?" zeptal se. Harry přikývl. "Mluvil jsem s ni kousek za Shamatou, když jsem šel do Krondoru. Bylo na ní něco, čeho jsem si hned všiml. Měla moc."
"Co ti říkala?"
Šo Pi pokrčil rameny. "Nemluvili jsme spolu o ničem důležitém. Připadala mi opravdu krásná a lichotilo mi, že se mnou vůbec mluví, ale její zájmy byly jiné než tělesné. A mně hlavně vrtalo hlavou, proč mi připadá jiná, než jak vypadá."
"Řekla ti něco, co tě pak dostalo do vězení?"
"Na nic takového si nevzpomínám," vrtěl hlavou Šo Pi.
Ostatní také vylíčili své setkání s ni, a přestože Luis tvrdil, že používala jiné jméno, bylo jasné, že se s ní setkalo všech šest - a za necelý měsíc byli zatčeni.
Prcek se divil: "Ale že sebou ta holka umí mrskat, když mluvila s tebou" - ukázal na Šo Piho - "u Shamaty a o tejden později potkala tadyhle Erika a Rupa kousek od Darkmooru."
"Jak nás ale mohla znát?" zeptal se Luis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petset Petset | 9. listopadu 2006 v 19:10 | Reagovat

Velmi dobré. Kdy bude další kapitola? ;)

2 Jarwis Jarwis | E-mail | 9. listopadu 2006 v 19:11 | Reagovat

Ještě není dokončena a ty už chceš další kapitolu?

3 Islanzadi Islanzadi | 9. listopadu 2006 v 19:12 | Reagovat

skvělé:)) kdy bude pokračování?:)

4 Jarwis Jarwis | E-mail | 9. listopadu 2006 v 19:16 | Reagovat

Za dvě hodiny. Přesně v 21:00 se tu objeví.

5 Islanzadi Islanzadi | 9. listopadu 2006 v 20:18 | Reagovat

už se nemůžu dočkat až bude 21°°:))

6 Petset Petset | 9. listopadu 2006 v 20:40 | Reagovat

Já myslel dokončení. Už se těšim na 21:00  ;)

7 Gil-galad Gil-galad | 9. listopadu 2006 v 20:47 | Reagovat

už se těšíííííííím :-) jinak je to opravdu hodně dobře promyšlený je to supeeeeeeeeeer :-))))

8 Vruon Vruon | 9. listopadu 2006 v 20:53 | Reagovat

Nádhera a už se těším na pokráčko :)

9 Lena Lena | 9. listopadu 2006 v 21:01 | Reagovat

Tc, 20:59 a ještě tu není:)))

Díky za tak rychlé tempo, jde vidět, že změnu povídky jsi nutně potřeboval... když se téhle tak věnuješ. A mimochodem, podle mě je lepší než Stříbrný čaroděj, u téhle mi přijde, že víc popisuješ detaily, což je jen dobře. I dialogy jsou lepší.

10 Pavel Pavel | 13. prosince 2006 v 10:25 | Reagovat

Je to lepší, ale stále se Harry občas stává Erikem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama