4. Kapitola

8. listopadu 2006 v 18:55 | Jarwis |  Harry Poter na Midkenii
Tak tady máte další kapitolu. Trochu kratší než byla předchozí, ale snad vám bude stačit

Tábor

Vůz, kterým je vezli z paláce, zahnul nějakých deset kilometrů za Krondorem na jih. Vydali se po staré úzké vozové stezce až k něčemu, co Harrymu připadalo jako zemědělská osada poblíž malého jezírka, ze tří stran chráněná kopci. Koruna nejspíš toto místo zabrala, protože cestou narazili na několik strážních stanovišť a třikrát museli zastavit, zatímco Robert de Loungville předkládal vojákům průjezdní povolení. Erik byl zvědavý, neboť přestože s nimi jelo tolik strážných, oblečených v uniformách princovy palácové gardy, byly zdejší stráže velice opatrné a důsledné.
Seržant stráže, který stál u brány, pozdravil de Loungvillea a oslovil ho jménem - říkal mu Bobby - ale i on si prohlédl jeho doklady. Až když vjeli za bránu, spatřil Harry s ostatními vlastní tábor. Ve chvíli, kdy vůz vjel dovnitř, procvičoval se na ploše tucet mužů v černých tunikách a kalhotách ve střelbě z luku, a když se velká vrata zavřela, zahlédl Erik další tucet, který cvičil jízdu na koních. Díval se na ně, zatímco strážci odpoutávali vězně od lavic.
Pak museli tryskem utíkat před hlavni budovu, kde se seřadili a asi hodinu čekali; proč to tak bylo, to Harry zatím nepochopil.
Zatímco čekali, vychutnával si prostou skutečnost, že žije. Po zkušenosti ze šibenice se zmítal mezi černočernými depresemi a závratným nadšením. Do tábora vjel ve výborné náladě a to nezměnilo ani zdánlivě nekonečné čekání před budovou, jejíž účel neznal.
De Loungville se uvnitř zdržel déle než hodinu a ven znovu vyšel v doprovodu muže, který tu nejspíš zastával funkci ran hojiče; ten vězně prohlédl a občas utrousil poznámku o jejich stavu, již Harry vůbec nerozuměl.
Vězni pak prošli několika dalšími záhadnými prohlídkami a dostali rozkaz chodit v kruhu. To vyvolalo drzé poznámky a posměšky ze strany mužů v černém, kteří postávali kolem.
Navečer je odvedli do druhé velké budovy, kde byla jídelna. Kolem poloviny stolů posedávali muži v černém. Mezi stoly pobíhali chlapci v tabardech pážat princova dvora a roznášeli jídlo. Stačil jeden pohled na plné podnosy a mísy a Erikovi se v ústech začaly sbíhat sliny. Na stolech ležel chléb, ještě teplý a namazaný tlustou vrstvou másla, džbány s kravským mlékem, chlazené ledem, který přivezli jezdci z nedalekých hor, maso - kuřecí, hovězí i vepřové - obložené veškerou možnou zeleninou, i sýr a ovoce.
Harry dostal najednou neuvěřitelný hlad a jedl jako za dva.
Té noci ležel ve stanu vedle Rupa a nedokázal se skoro ani otočit.
Následujícího jitra začal výcvik a oni dostali rozkaz postavit pahorek. Robert de Loungvillejim přikázal posbírat zdánlivě nekonečnou spoustu kamení a přenést ji přes polovinu cvičiště.
Harry vlekl těžký pytel nahoru na pahorek a nohy mu klouzaly na viklajících se kamenech. Pahorek tvořily kusy balvanů, které tam postupně všech šest vězňů vytahalo.
Když dorazil na vrchol, na okamžik se zastavil, zhluboka se nadechl, a zatímco si jednou rukou stíral pot z tváře, shodil pytel z ramene. Popadl jej za spodní šev, obrátil a kamení se vysypalo a kutálelo se dolů. Ostatní vězni začali klít a uhýbali před malou lavinou. Harry už věděl, že mu strážní dovolí chvíli stát nahoře, aby popadl dech, než zahájí sestup nebezpečným svahem, aby pokračoval v tomhle nesmyslném úkolu.
Pohledem přejel okolí pahorku. Tyčil se přímo ve středu vojenského tábora. Obrovský čtverec byl obklopen vysokými dřevěnými stěnami; na nich stály hlídky a dohlížely na to, aby se sem nikdo zvenčí nečekaně nepřiblížil; zároveň střežily i vězně uvnitř. Na všech stranách bylo vyčištěno dobrých tři sta metrů lesa, takže se nikdo nemohl nepozorovaně dostat tak blízko, aby mohl sledovat, co se za vysokými stěnami děje.
Uprostřed tábora se tyčily tři vysoké budovy, vystavěné z klád. Podél severní stěny tábora stálo deset velkých stanů pro šest lidí.
"Pottere!" zařval strážný a Harry si uvědomil, že se zasnil. Dalším varováním by byla tupá střela, šíp s tvrdou kuličkou olova, obalenou kůží, který při dobrém zásahu dokáže zlomit ruku. Obvykle jen srazil nešťastný cíl z vrcholku a zaručil bleskový a bolestný sestup z pahorku. Pak následoval podobně bleskový a bolestný trest ze strany Roberta de Loungvillea.
Seržant stál stranou a sledoval, jak se muži plazí na pahorek a zase dolů a snaží se padajícím kamením nezranit ty, kdo jsou pod nimi. Občas něco tiše řekl kaprálovi jménem Foster. Společně si ukazovali na muže, kteří vlekli svůj náklad nahoru.
Harry za těch pár dnů co tu byl hodně zesílil. Celý den tvrdě pracoval, aby si zlepšil fyzickou stánku. Také tomu hodně pomohlo jídlo, které dostávali. Na ostatních vězních bylo vidět že tak dobře nejedli. Také brzy vstávali, ale chodili brzy spát, takže byli odpočatí. Každý měl příděl kolik museli odnést. Erik a Prcek si vždy nakládali nejvíc. Nejméně toho pobral Rup, ale strava mu hodně pomohla zocelit tělo.
Harry ještě vynesl poslední pytel nahoru, poté zamířil k Erikovi a Prckovi, kteří už stáli seřazeni před de Loungville. Zařadil se také a čekal na zbytek. Když se zařadili i zbylí, de Loungville se k nim obrátil.
"Utahaní, co?" zeptal se s přátelským úsměvem.
Muži zamumlali, že ano, a on chápavě přikývl. "To se vsadím. Dokonce byste přísahali, že víc utahaní jste v životě nebyli, co?"
Muži souhlasně zamumlali. De Loungville se chvíli pohupoval na patách a pak zařval: "A co se stane, až na vás někdo zaútočí, když budete utahaní?"
Harry najednou dostal ránu do zátylku a klesl k zemi. Útočníci v černém opět ustoupili a Harry se převalil na bok; srdce mu bušilo a lapal po dechu.
Ostatní leželi na zemi stejně jako on - kromě Šo Piho, který uskočil stranou, zatímco v prachu se svíjel černě oděný muž, který ho měl srazit.
De Loungville řekl: "Ale to se podívejme! Jak jsi to dokázal?"
Šo Pi odpověděl: "Prostě raději ani na vteřinku nepředpokládám, že jsem v bezpečí, seržante."
De Loungville uznale zvedl obočí a s očima rozšířenýma údivem přikývl. "Tak tohle je postoj, kterej dokážu ocenit." Skoro nedbale přešel k Šo Pimu. "Uděláte nejlíp," obrátil se k ostatním, "když se budete řídit jeho příkladem." Náhle se bez varování přikrčil a vykopl proti Šo Piho kolenu - a Isalánec se jeho kopu bez námahy vyhnul.
Vzápětí se Isalánec změnil v rozmazanou šmouhu, když se vrhl na menšího, ale pevně stavěného muže. Vyrazil pravou nohou a zasypal de Loungvillea sprškou kopů do tváře a hrudi, pak se ve vzduchu otočil, vykopl a podrazil seržantovi nohy.
Muži, kteří stále ještě leželi na zemi, se začali smát ponížení svého mučitele, ale smích utichl, když přiskočili dva muži s kušemi a odtlačili Šo Piho od de Loungvillea.
Robert de Loungville se posadil, potřásl hlavou a vyskočil na nohy. "Připadalo vám to srandovní?"
Nikdo nepromluvil.
"Povídám: ,Připadalo vám to srandovní'?"
Muži vyrazili: "Ne, seržante!"
De Loungville se otočil a řekl: "Tak já vám ukážu něco srandovního." Jeho hlas zesílil do řevu, který už tak dobře znali a který jim byl průvodcem během posledního týdne. "Ta hromada šutru je na špatným místě!"
Harry jen spolkl zaúpění, protože mu bylo jasné, co bude následovat. "Rozeberete tu hromadu a přeložíte ji támhle." De Loungville ukázal na místo, kde stál teď už prázdný vůz. "A pak, až si pro ni vyberu nový místo, ji přenesete ještě jednou. Je to jasný?"
Harry bezmyšlenkovitě vykřikl: "Ano, pane!"
"Tak se do toho pusťte."
Harry se ani nemusel dívat, co dělají ostatní, věděl to. Vstal, popadl pytel a vyrazil k pahorku. Když došel k úpatí, sklonil se, aby začal sbírat kusy kamení, ale de Loungvilleův hlas zaburácel: "Shora, Pottere! Chci tu hromadu rozebrat shora dolů!"
Harry sebou trhl a beze slova začal šplhat po nebezpečném svahu na vrcholek hromady. Na půli cesty zaslechl, jak Luis říká: "Nejradši bych toho parchanta sejmul."
Zdola mu odpověděl Prcek: "Při tvým štěstí bys ho kopnul do hlavy a zlomil by sis haksnu." Erik nedokázal potlačit výbuch smíchu a najednou si uvědomil, že se směje poprvé od chvíle, kdy ho Voldemort prohodil obloukem. Náhle mu podklouzla noha a on málem spadl dolů; koleny narazil do ostrých hran kamení. Trhl sebou bolestí a znovu proklel den, kdy přišel do tohoto tábora.
Harrymu pořád přemýšlel, co s nimi mají v plánu. Také přemýšlel, jestli se bude ještě učit kouzla, nebo je aspoň používat. Hůlku mu zabavili, při prohlídce. Naštěstí je dokázal přesvědčit, že mu ji vrátí, pokud ho neoběsí. Vymuvil se na to, že je to památka na minulost.
Což byla částečně pravda. Ovšem Vak měl pořád uložen ve stanu.
Harryho přemýšlení přerušil Šo Pi, který řekl: "Omlouvám se."
Harry dorazil na vrcholek pahorku, klekl si a začal do pytlesbírat kamení. "Za co?" zeptal se.
"Za svou prchlivost. Kdybych mu dovolil, aby mě srazil, tak bychom tohle nemuseli dělat."
Harry naplnil pytel. "Ale, však on by si už něco našel. Ty jsi mu jen dodal vhodnou záminku."
Pak se s pytlem přehozeným přes rameno opatrně vydal z kopce. "Ale stejně to stálo za to vidět, jak jsi toho zmetka dostal," prohodil ještě.
"Doufám, že se na to budeš dívat stejně i zítra, Harry, příteli."
Navzdory bolavým ramenům a nohám a modročerným modřinám po celém těle v místech, kde ho zasáhly padající kusy kamení, Harry bezpečně věděl, že bude.
"Vstávat, vy zmetci!"
Harry vyskočil z kavalce ještě dřív, než se stačil probudit. Kaprál Foster si všech šest mužů pátravě prohlédl. Harry, Prcek a Luis stáli na jedné straně velkého stanu, zatímco Erik, Rup a Šo Pi na druhé. Všech šest před svými slaměnými kavalci zaujalo postoj, který se označoval jako ,pozor' - hlavy zakloněné, oči upřené přímo před sebe, ruce spuštěné podél těla, dlaně přitisknuté k nohavicím, paty u sebe a špičky od sebe.
Pokud bude toto ráno stejné jako ostatní, čeká je zhruba hodinka těžké práce před snídaní, kterou budou muset sníst mlčky ve společnosti asi čtyřiceti mužů ubytovaných v táboře.
Bylo jim zakázáno mluvit s kýmkoli z ostatních a černě odění vojáci ani nijak nedávali najevo, že by s nimi hovořit chtěli.
O tom, že to byli vojáci, Harry ani na vteřinku nezapochyboval. Trávili dlouhé hodiny výcvikem, šplhali na dřevěné stěny, přeskakovali zátarasy, jezdili na koních a trénovali s různými druhy zbraní.
Ale místo toho, aby se vrátili ke kamennému pahorku, který měli už třetí den přenášet na další místo, jež vybral Robert de Loungville, byli odvedeni před velkou budovu, v níž podle Harryho bydleli důstojníci. Tam dostali rozkaz stát v řadě a de Loungville vešel dovnitř.
O několik minut později se vynořil v doprovodu dalšího muže. Ten připadal Harrymu něčím zvláštní a podivný, i když nedokázal přijít na to, čím to může být. Byl štíhlý, plavovlasý a vypadal mladě - nemohlo mu být víc než dvacet pětadvacet let - ale de Loungville se k němu choval se zjevnou úctou.
"Tohle je těch posledních šest," řekl. Plavovlasý mladík beze slova přikývl. "Moc se mi to nelíbí," pokračoval de Loungville. "Chtěli jsme přece šedesát chlapů, ne šestatřicet."
Druhý muž konečně promluvil a i v jeho řeči bylo něco zvláštního: mluvil tiše a zdvořile, a přitom úplně jinak. "Souhlasím, ale podmínky nás nutí podniknout celou záležitost s tím, co máme. Co tihle?"
"Složili už slib, Calisi, ale ještě před sebou mají celé měsíce výcviku."
"Co jsou to zač?" zeptal se muž, kterému seržant říkal Calisi.
Robert de Loungville přešel před Prcka. "Tomuhle se říká Prcek. Síly má jako bejk a pobral zhruba stejně tolik rozumu. Je rychlejší, než vypadá. Kliďas - hned tak něco ho nerozháže."
Postoupil před dalšího. "Luis de Savona. Rodézanskej hrdlořez. Nějradši používá nůž. Tam, kam půjdeme, se nám bude hodit."
Pak pokračoval: "Harry Potter, průměr, co se mu řekne to udělá, i mu to myslí, ale nedává to moc najevo. Má nějaké tajemství. Kdyby se za něj Gamina nepřimluvila, že to tajemství nám jednou prozradí, tak bych ho už nejradši pověsil." Harry opravdu dělal bez řečí, to co mu řekli. Ovšem teď mu vadilo, že tuší, že něco před nimi tají a ještě víc mu vadilo, že by ho to mohlo dovést až zpět k šibenici.
Pak se zastavil před Erikem. "Tohle je ten von Darkmoorův panchart. Nejspíš je moc velkej blbec na to, aby přežil, ale je skoro stejně silnej jako Prcek a dělá, co se mu řekne."
Došel k Rupovi. "Rupert Avery. Je to prohnaná malá krysa, ale něco s ním už uděláme." Pak si přitáhl chlapce za oprátku tak, že ho málem vyvedl z rovnováhy, a zařval mu do tváře: "Pokud ho ale dřív nezabiju za to, že má tak hnusnou držku!"
Pak oprátku pustil a Rup málem upadl na záda, jak se zakláněl, ale de Loungville už ukazoval na Šo Piho. "Tohle je ten Keshan, o kterým jsem ti říkal. Mohl by nám k něčemu bejt, pokud se naučí držet nervy na uzdě. Je daleko nebezpečnější než Goodwin; když se na tebe nakrkne, není to na něm vůbec vidět."
Pak se obrátil ke všem šesti vězňům. "Vidíte tady tohohle chlapa?" zeptal se.
Vězni vykřikli jako jeden muž: "Ano, seržante!"
De Loungville řekl: "Mějte z něho strach. Strašnej strach." Podíval se jednomu po druhém postupně do tváře. "Není takovej, jakej se může zdát. Je to Krondorskej orel a chytří chla­pi se schováváj, když ho vidí kroužit na obloze."
Calisovi se při té chvále objevil na rtech úsměv; přikývl a řekl: "Vy všichni budete žít a zemřete podle toho, co po vás bude požadovat Koruna. Jestliže ohrozíte splnění úkolu, který nás všechny čeká, osobně se postarám o to, abyste okamžitě zemřeli. Je vám to jasné?"
Muži přikývli. Neměli vůbec ponětí, o jaký úkol jde, ale denodenně jim opakovali, že je to důležité pro zájmy Království a že každého čeká okamžitá smrt, kdyby nějak ohrozil cestu k úspěchu. Erik si byl jist, že ještě nebyl o žádné věci přesvědčen tak silně jako o tomhle.
Calis se jim chvílí díval do tváři: "Máš dva týdny, Bobby."
"Dva tejdny! Měl jsem je mít v parádě tři měsíce!"
S něčím, co jim připadalo jako vzdálený smutek, Calis řekl:
"Arutha je mrtvý. Nicholasovi o tomto plánu jeho otce nikdo neřekl do chvíle, kdy se ujal úřadu. Byl to pro něho otřes. Není vůbec přesvědčen, že to, co děláme, je správné." Obrátil se a podíval se na de Loungvillea. "Dva týdny - a každého, koho nebudeš pokládat za spolehlivého, můžeš oběsit." Bez dalšího slova se vrátil do budovy.
De Loungville se ještě jednou rozhlédl po seřazených mužích a zopakoval: "Mějte strašnej strach."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 .Jacqeline. .Jacqeline. | 8. listopadu 2006 v 19:23 | Reagovat

Super!

!!!!

2 Fufik Fufik | 8. listopadu 2006 v 19:28 | Reagovat

Jj, je to suprový!! =P

3 Andy Andy | 8. listopadu 2006 v 19:31 | Reagovat

super kapitolka!!!!!!!!!!!!!! a moooooc!!!

4 šibal šibal | 8. listopadu 2006 v 19:55 | Reagovat

pěkný :-)

5 Gil-galad Gil-galad | 8. listopadu 2006 v 22:05 | Reagovat

krááááááááááása :-))

6 Nazartha Nazartha | E-mail | Web | 9. listopadu 2006 v 9:15 | Reagovat

Skvělý, brzo přidej další kapču. Ještě bych se chtěla zeptat, jestli bych si tvůj odkaz mohla dát na svou stránečku pls. Díky za odpověď.

7 Jarwis Jarwis | E-mail | 9. listopadu 2006 v 18:17 | Reagovat

Nazartha:

Samozřejmě, že můžeš

8 Pavel Pavel | 12. prosince 2006 v 14:12 | Reagovat

Nějak se ti plete Erik a Harry. A na více místech.

Erika taky prohodil Voldemort obloukem?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama