3. kapitola 2/2

7. listopadu 2006 v 21:06 | Jarwis |  Harry Poter na Midkenii
Tady máte druhou část.

Vyšli na malý dvůr a dostali rozkaz k zastavení. Po obvodu stáli na zdech strážní s kušemi a každý pátý držel dlouhý luk. "Ti chlapi nahoře s dlouhejma lukama jsou stopaři," objasnil de Loungville. "Na sto metrů dokážou zasáhnout vrabce. Jsou tam pro případ, že by vás to, co teď budeme provádět, nějak moc rozjařilo."
Pokynul rukou a strážný mu podal meč. "Tak co, šmejdi, myslí si někdo z vás, že s tímhle umí zacházet?"
Vězni si vyměnili pohledy, ale nikdo se neozval.
"Co ty?" zařval de Loungville do obličeje Luisi de Savonovi.
"Já se mečem dokážu ohánět docela slušně, seržante," řekl muž tiše.
De Loungville obrátil zbraň jílcem napřed a podal ji de Savonovi. "Takže ti nabídnu kšeft. Když mě tím propíchneš, můžeš vyjít z paláce jako svobodnej chlap."
De Savona se rozhlédl a po chvilce uvažování zavrtěl hlavou a hodil meč na zem.
"Zvedni to!" zařval de Loungville vztekle. "Až budu chtít, abys to položil, tak ti řeknu! Teď ten meč zvedneš a budeš se mnou bojovat, nebo řeknu támhletomu chlapovi" - ukázal na jednoho ze stopařů - "aby ti tou tvou hnusnou zabedněnou palicí prohnal metrovej šíp! Je to jasný?"
De Savona řekl: "Ať tak nebo tak jsem mrtvola."
De Loungville se postavil před hubeného Rodézana a zařval mu do obličeje: "Ty snad pochybuješ o mým slovu? Řekl jsem, že jestli mě zabiješ, tak budeš svobodnej! Chceš mi snad tvrdit, že ti lžu?"
Když, de Savona neodpověděl, udeřil ho de Loungville do tváře. "Chceš mi říct, že jsem lhář?"
Luis se sklonil, zvedl meč a zatímco se narovnával, skočil dopředu. Bodl, ale najednou zjistil, že de Loungville uskočil; náhle se octl na kolenou, seržant mu stál za zády a stáhl mu oprátku kolem krku. Zatímco Rodézan bezmocně lapal po dechu, de Loungville řekl: "Chci, abyste mě teď pozorně poslouchali.
Každej člověk, se kterým se odteďka potkáte, je lepší než vy. Každej z nich vám dokáže vyrazit zbraň z ruky jako malýmu děcku. Každýho z nich jsem si osobně prověřil a kterýmukoliv z nich dovolím, aby vás uškrtil, podřezal, umlátil klackem, ukopal k smrti nebo cokoliv si vymyslí, pokud si jenom uprdnete bez mýho dovolení. Je to jasný?"
Muži něco zamumlali a on zaječel: "Neslyším!" De Savona začal z nedostatku vzduchu nabírat temně rudou barvu. "Jestli chcípne, než vás uslyším, půjdete všichni zpátky na šibenici!"
"Ano, seržante de Loungville!" zakřičeli muži a de Loungville pustil oprátku, kterou měl de Savona kolem krku. Rodézan zůstal ležet a lapal po dechu; po chvíli vstal a odpotácel se na své místo v řadě.
"Takže si zapište za uši, že každej je odteďka lepší než vy."
Pokynul strážím, aby vyvedli muže ven, a kaprál je zavedl zpátky do paláce. Rychle prošli dlouhou chodbou a najednou se ocitli v části paláce, která vypadala jako soukromé princovy komnaty.
Vešli do středně velké místnosti, ani zdaleka ne tak rozlehlé, jako byla síň, v níž probíhal soud, a tam na ně čekal princ z Krondoru, vévoda James, ta podivná žena, která se na ně přišla podívat, a další dvořané.
Žena stála strnule, jako by na tomto místě vůbec nechtěla být, a přejížděla očima z jednoho muže na druhého; když její pohled padl na Šo Piho, trhla sebou. Zdálo se, jako by mezi nimi došlo k nějakému neslyšnému rozhovoru. Poté se otočila na Harryho. Harry cítil, že mu prozkoumává mšlenky. Tak zkusil s ní navázat rozhovor. Povedlo se. Co potřebuješ vědět? Cítil jak žena je překvapená. Chci se dozvědět, zda budeš vhodný kandidát, a podle toho co už vím tak budeš.
Co se chystá? Odpověď však už nedostal.
Nakonec se obrátila k lordu Jamesovi a princi a promluvila: "Myslím,že udělají to, co po nich budete chtít. Mohu nyní odejít, pane?"
Princ z Krondoru se na ni podíval: "Mohu jen tušit, jak to pro vás muselo být těžké, paní. Máte mé díky. Smíte se vzdálit."
Vévoda ženě cosi zašeptal, ta po chvíli přikývla a odešla z místnosti. De Loungville hlásil: "Pane, mrtví muži se dostavili."
Princ se otočil na Jamese: "Tohle všechno začalo s vědomím a povolením mého otce, Jamesi. Já se v tom ještě pořád snažím zorientovat."
James odpověděl: "Nicky, viděl jsi na vlastní oči, čeho všeho jsou hadi schopni. Byl jsi tenkrát na moři, když Arutha souhlasil s Bobbyho a Calisovým plánem. A pořád bys ještě na tom moři byl, kdybychom ti neposlali zprávu, že tvůj otec zemřel. Nepochybuj ani na okamžik, že to je nutné."
Princ si poposedl, sundal si z hlavy úřední korunku a prohlédl si vězně, kteří před ním mlčky stáli. Po dlouhé chvíli, kdy se na nejen díval, pravil: "A bylo tohle všechno opravdu nutné?"
"Bylo," odpověděl James. "Každý odsouzený muž by byl schopen nalhat ti o své ochotě ke službě cokoli. Prodali by vlastní matky, když jim má kat podkopnout bednu pod nohama. Ne, mezi těmi, kdo byli odsouzeni k smrti, můžeme nejvíc věřit těmto šesti mužům."
Nicholas jim přejel pohledem po tvářích: "Pořád ještě nevidím smysl té šaškárny se šibenicí. Připadá mi to nanejvýš kruté."
De Loungville se vmísil: "Promiňte, pane, ale tihle chlapi jsou teď oficiálně mrtví. Myslím, že jsem to všem docela jasně vysvětlil. Vědí, že je můžeme popravit, kdykoli se nám zachce, a do jednoho se budou snažit přežít co nejdéle."
"A co ten Keshan a cizinec?" zeptal se princ.
Odpověděl mu James. "To je trochu zvláštní případ, ale má žena si myslí, že je bude zapotřebí."
Princ se opřel a zhluboka si povzdechl. "Přebírání tohoto úřadu nebyl žádný med. Borric se rozhodoval dlouhé hodiny, kdo vlastně trůn převezme; pak mě jmenoval alespoň do doby, než princ Patrick dospěje natolik, aby zaujal mé místo a já se mohl vrátit na moře. To bude asi za tři roky.
Jsem přece námořník, zatraceně. Za posledních dvacet let jsem nestrávil v přístavu déle než měsíc. Tohle papírování..."
James se usmál a v očích se mu zableskla světélka, která ho omladila. "Už mluvíš jako Amos."
Princ potřásl hlavou a na rtech se mu objevil lehký úsměv. "Nejspíš ano. To, co dneska vím o moři, mě naučil právě on." Podíval se na muže. "Už jste jim to řekli?"
Robert de Loungville řekl: "Proto jsme tady, pane."
Princ pokývl na lorda Jamese, který řekl: "Každému z vás bude nabídnuta volba. Poslouchejte pozorně, abyste dobře pochopili, co je v sázce."
Slova se ujal Robert de Loungville: "Díky milosti a velkorysosti Jeho Výsosti bylo provedení vaší popravy odloženo. Nebyli jste omilostněni a váš rozsudek se ani v nejmenším nezměnil. Máme v tom jasno?"
Muži si vyměnili udivené pohledy a někteří přikývli.
James pokračoval: "Každý člověk musí zemřít. Jediné otázky jsou jak a kdy."
Robert de Loungville se znovu ujal slova: "Království potřebuje, aby byla vykonána jistá práce. A potřebuje zoufalé muže, kteří ji vykonají. Prozatím jsme vás zachránili před smrtí a nabízíme vám tuto volbu:
Každý z vás, kdo je dostatečně připraven k setkání s bohyní smrti, může požádat a my ho z této místnosti odvedeme přímo na šibenicí a popravíme ho. Tím skončí trápení jeho života."
Rozhlédl se po místnosti, ale nikdo nereagoval, ani dříve zbožný Prcek. "Dobrá. Pro tuto práci, kterou je zapotřebí vykonat, budete vycvičeni, a až skončíme, poplavíme se přes půlku světa; navštívíme místa, která poznalo jen několik mužů z Království - těch, co to přežili. Ale až na té výpravě budeme, budete si zatraceně přát, abyste si tady vybrali šibenici.
Ale jestli se nám nějak podaří vrátit se zpátky do Krondoru..."
" ...budou vaše rozsudky odvolány a vy budete buď omilostněni nebo podmínečně propuštěni - podle doporučení, které mi dá lord James," doplnil Nicholas.
"A to bude záležet na doporučeních, která dostanu od těch, co vás povedou," řekl James. "Takže pokud si chcete uchovat naději na to, že budete jednou zase svobodní muži, dělejte to, co vám nařídí."
Princ přikývl a de Loungville zavelel: "Čelem vzad!"
Vězni vyplnili rozkaz a byli vyvedeni z místnosti. Ale místo aby se vrátili do vězeňského bloku, vyšli na malý dvůr, kde stál připravený vůz. Byl to mělký a lehký čtyřkolák se dvěma vozky a dvěma lavicemi po stranách, na něž si muži po třech posedali; vzadu seděla stráž. Po bocích vozu seděli vojáci na koních. De Loungville zařval: "Vlezte dovnitř!"
Muži vyplnili rozkaz a vojáci rychle připoutali každého z nich ke kruhu pod lavicemi. De Loungville nasedl na koně, kterého mu přivedl štolba, a dal rozkaz k odjezdu. Brána do dvora se otevřela.
Dospěli ke druhé bráně, stráže ji otevřely a průvod opustil palácové pozemky. Zepředu zaznělo kovové cvakání, jak koně vyrazili po kamenné silnici Harry se rozhlédl. Bylo krátce po poledni. Od prvního záblesku svítání se toho dnes tolik přihodilo...
Harry přemýšlel co budou ti hadi zač, co je čeká, cítil,že to bude horší než čelit Voldemortovi. Mohl jen doufat, že to přežije.
Slunce rozpustilo poslední zbytky ranní mlhy a nízkých mraků a Harry kolem sebe viděl krásný jasný podzimní den. Na tváři ho hřály teplé sluneční paprsky a chladný vánek od oceánu přinášel křik racků a slanou vůni.
Harry si vzpomněl, jak se cítil, když stál na šibenici a přemýšlel o smrti. Podle tváří ostatních nebyl sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 šibal šibal | 7. listopadu 2006 v 21:37 | Reagovat

no téda :-)

2 Furian Furian | 7. listopadu 2006 v 21:40 | Reagovat

Paráda

3 sigam sigam | Web | 7. listopadu 2006 v 22:02 | Reagovat

obdivuju, že píšeš tak skvělé a tak dlouhé kapitoly :-)

4 Vruon Vruon | 7. listopadu 2006 v 22:04 | Reagovat

Dokonalí, jako vždy a jako vždy se těším na pokračování :)

5 Jarec Jarec | 7. listopadu 2006 v 22:30 | Reagovat

No teším sa na pokračovanie, pretože mám veľa nazodpovedaných otázok.

6 Jarwis Jarwis | 7. listopadu 2006 v 23:29 | Reagovat

Jarec: Jaké nezodpovězené otázky máš?

Vruon: Přidám ve středu když ty přidáš, taky si chci něco přečíst

Pro ostatní, Ty Vroune nečti: Já ji asi přidám stejně, ale to nemusí vědět.

7 Nazartha Nazartha | E-mail | Web | 8. listopadu 2006 v 11:52 | Reagovat

Je to o5 úžasně skvělý. Prosím, kapču přidej brzo.

8 Gil-galad Gil-galad | 8. listopadu 2006 v 16:18 | Reagovat

nádheraaaaa fakt božskýýýýýýýýý :))))))

9 Andy Andy | 8. listopadu 2006 v 17:07 | Reagovat

super kapitolka!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama